Zavřít

Absint

Napsal: Wladass on 13 listopadu, 2020
Ohodnotit tento inzerát

Přestože se absint těší vzrůstající popularitě, je s jeho historií, výrobou a konzumací spojeno spoustu mýtů, legend a nedorozumění. V tomto článku bych některé z nich rád uvedl na pravou míru a zároveň rozšířil povědomí a absintu jako takovém.

Složení a výroba absintu

Jako absint (možno psát i jako absinth či absinthe) označujeme alkoholický nápoj vyrobený z bylin, mezi kterými nesmí chybět pelyněk, anýz a fenykl. Ty se pro jejich nezbytnost nazývají svatou trojicí. Použití dalších druhů bylin, jako je meduňka, máta, badyán nebo levandule, už závisí na výrobci a jeho představě o charakteru výsledného produktu.

Výrobní postup absintu spočívá v maceraci použitých bylin v základovém alkoholu. Jako ten se nejčastěji používá neutrální líh, nicméně v dražších absintech se lze setkat s vínovicí či grappou. Důležitým prvkem každého je poté tento macerát vydestilovat. Pokud by byla výroba ukončena v tomto kroku, tak se nejedná o pravý absint a výsledek je kvůli pelyňku velice hořký. I přesto se lze z takovými produkty setkat, v tuzemsku jde nejčastěji o Bairnsfather Bitter.

Po destilaci získáme průzračnou tekutinu, kterou můžeme nalahvovat a označit za pravý absint typu blanche. Svou typickou zelenou barvu však absint získává až sekundární macerací bylin v destilátu. Jejich směs je odlišná oproti té původní, kdy se například kvůli své výrazné hořkosti nepoužívá pelyněk pravý, ale jiné druhy jako je pelyněk římský. Takto obarvený absint se nazývá verte. Některé absinty jsou poté uloženy na určitou dobu do dřevěného sudu, jehož působením získávají další chuťové vrstvy.

V zákonně však žádnou definici absintu nenajdeme, proto se můžeme setkat s roztodivnými patoky označovanými jako absint, které jsou vyrobeny smícháním lihu s barvivy a umělými dochucovadly. Ty se tak vyznačují nejen odpudivou chutí, ale také na první pohled umělými barvami v odstínech nejen zelené, ale i modré, červené či černé. Těmto výrobkům se proto, pokud možno, vyhněte.

Historie absintu

Pelyněk tvořící jednu z hlavních složek absintu se pro své léčivé účinky využíval po staletí. Nelze se proto divit, že první dochovaná zmínka o absintu jakožto „léku na vše“ pochází z roku 1792 ze švýcarské oblasti Val-de-Travers. Zde, blízko francouzských hranic, jej ve městě Couvet vytvořil doktor Pierr Ordinair. Ve Francii, zemi nejčastěji spojované s absintem, vznikla první destilérka absintu Maison Pernod Fils roku 1805.

Absint postupně získával na popularitě, a to i díky zhoršené dostupnosti vína a brandy, kterou způsobilo napadení evropských vinic mšičkou révokazem. Oblíbili si ho také tehdejší malíři a spisovatelé, kteří jej nezapomněli zakomponovat do některých svých děl. Absint tak získal pověst bohémského nápoje. Nejenom umělci si však do absintu přidávali různé typy opiátů, což se pro ně ale i pro absint stalo později osudným.

Zmíněná popularita absintu však paradoxně byla jedním z důvodů postupného zavádění zákazu výroby a prodeje absintu ve většině zemí světa. Za zákaze stála především silná lobby vinařů a výrobců tradičnějších destilátů. Ti ve snaze získat zpět své podíly na trhu využili nepřesné, nevědecké (a možná i podvržené) výzkumy látky thujon obsažené v pelyňku a označili absint za nebezpečnou drogu. Absint měl podle nich způsobovat nebezpečné halucinace, otravy a selhání orgánů. Tyto účinky se sice po konzumaci absintu objevovaly, byly však vyvolány zmíněnými opiáty či nebezpečnými barvivy (jako modrá skalice) přidávanými do některých pokoutně vyrobených absintů. Konzumace absintu jako takového totiž nezpůsobuje halucinace o nic víc než požívání jiných alkoholických nápojů.

Zlomovým bodem se stal medializovaný případ sedláka Jeana Lanfrayeho, který zabil celou svoji rodinu a na základě toho, že před činem požil absint (a spoustu dalšího alkoholu), byl absint označen jako příčina jeho počínání. To v konečném důsledku vedlo v roce 1907 k zákazu výroby a prodeje absintu ve Švýcarsku. Zákazy ve většině dalších zemí světa následovaly během několika let.

Uvolnění zákazů vztahujících se na absint začalo koncem osmdesátých let nařízením Evropské unie, které stanovilo maximální povolené množství thujonu. To fakticky zlegalizovalo absint. Domov absintu – Švýcarsko se svého opětovného povolení dočkalo až v roce 2005. V současnosti jsou v platnosti absintové zákazy snad jen na souostroví Vanuatu.

Způsob přípravy absintu

Pro mnohé absintové nováčky je překvapující způsob podávání a přípravy absintu. Absint se totiž pije zředěný s ledovou vodou. Důvodem pro tento postup je vysoké procento alkoholu u absintů, díky kterému se do něj dokáže při výrobě přenést maximum chutí a vůní z použitých bylin. Ty se však při konzumaci v tomto stavu nemohou plně rozvinout a je proto nutné absint naředit. Ředění je zároveň vhodné neuspěchat, protože vůně a chutě se rozvíjejí postupně.

Nejvhodnější je pro ředění využít absintovou fontánu, která se skládá z rezervoáru na vodu s ledem a kohoutků, přes které voda pomalu kape do sklenice s absintem. Jedinci s oblibou ve sladších chutích si pak mohou na sklenici dát děrovanou lžičku s kostkou cukru a nechat vodu překapávat do sklenice přes ni. Místo fontány lze pro pomalé dávkování vody využít i různých karaf či zařízení zvané brouilleur, u kterého voda odkapává přes kývající se jazýček, což je doprovázeno klapavým zvukem. V domácích podmínkách postačí i opatrné nalévání vody ze sklenice, tím se však vytrácí část zážitku.

Při ředění absintu zároveň dochází k takzvanému louche efektu, kdy se původně průhledný absint zakalí vlivem nerozpustnosti v něm obsažených látek ve vodě. Poměr vody a absintu není pevně daný a liší se podle obsahu alkoholu v konkrétní láhvi a osobních preferencí. Doporučuji proto ochutnávat postupně v průběhu ředění a najít si vlastní oblíbený poměr.

Podle rozšířeného mýtu se absint připravuje tak, že se v něm namočí kostka cukru, která se poté zapálí a nechá odkapávat do sklenice s absintem. Tato metoda je sice efektní na pohled, avšak rozhodně není tradiční. Jejím cílem bylo částečně zmírnit odpudivou chuť uměle vyrobených produktů vydávajících se za absint. Vzhledem k vysokému podílu alkoholu v absintu je takovéto počínání také dosti nebezpečné.

Buďte první, kdo přidá komentář.

Jméno
Email
Váš komentář